Památník Jana Žižky z Trocnova

Nedaleko Sudoměře, na návrší mezi rybníky Markovec a Škaredý, se 25. března 1420 odehrála slavná bitva u Sudoměře. Stálo zde vojsko Jana Žižky z Trocnova, které údajně čítalo jen 400 mužů a žen s 12 vozy a 9 jezdci proti dvoutisícové křižácké přesile.

Akademický sochař Emanuel Kodet zde v roce 1920 za pomoci stavitele Františka Kulíře vytvořil monumentální sochu Jana Žižky z Trocnova, sestavenou z kamenných kvádrů, jako připomínku této bitvy.

Národní přírodní rezervace Řežabinec a Řežabinecké tůně

Rybník Řežabinec byl založen v roce 1530 Krištofem z Vamberka. Později patřil k panství Schwarzenberskému. Při dělení velkostatků ve 20. letech tohoto stolení připadl správně stáních rybníků Třeboň. S katastrální výměrou 104,5 ha je Řežabinec největším rybníkem v okrese Písek.

Význam rezervace byl původně především botanický, později se připojil i význam ornitologický - významné hnízdiště vodního ptactva (např. racka chechtavého). V současné době nejvázanější formací v rezervaci jsou rákosiny, svým rozsahem naprosto unikátní v rámci celých jižních Čech. Zdejší rákosiny hostí velmi vzácný soubor ptačích druhů jako jsou chřástal kropenatý, chřástal vodní, slípka zelenonohá, sýkořice vousatá, cvrčilka slavíková, rákosník velký, rákosník proužkovaný, rákosník obecný, husa velká, občas volavka červená, dříve i bukač velký a bukáček malý.

Přírodní rezervace „Skočický Hrad“

Smíšený les ve vrcholové části vrchu Hrad (666,8 m n. m.) je 2 km jižně od obce Skočice. Hlavním motivem vyhlášení přírodní rezervace o rozloze 29 hektarů od r. 1985 je ochrana původního listnatého lesa s převahou buku, zejména porostů květnatých bučin. V západní části rezervace jsou zachovány zbytky kamenného valu keltského hradiště, významného archeologického objektu.
Mimo komplex lesní vegetace je významný výskyt některých vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Z ptáků nutno jmenovat vzácného lejska malého, holuba doupňáka, jeřábka lesního, z dvoukřídlého hmyzu zde byl zjištěn druh Mycetophila miki, který je novým druhem pro území Čech. Z rostlin stojí za zmínku výskyt vzácné kostřavy různolisté, orlíčku planého, lilie zlatohlávku a dalších.
Přírodní rezervace má transformovat kulturní lesní porosty na les přirozeného složení, podobného původním bučinám. Lokalita v rámci kostry územního systému ekologické stability krajiny plní funkci biocentra regionálního významu.

Gotické tvrze v Kestřanech

Horní tvrz byla postavena na mírném návrší patrně v 60. letech 13. století některým ze zvíkovských manů. Z té doby pochází tzv. purkrabství, obdélná budova volně stojící v severní části nádvoří, s dochovanými raně gotickými žebrovými křížovými klenbami, typickými pro písecko-zvíkovskou královskou huť. Do bývalého purkrabství vede sedlovitý portál.
Tvrz obklopuje příkop, původně napouštěný z Horního rybníka, a val. Dřevěný padací most, ústící do hrotitého portálu klenutého průjezdu v jižním palácovém křídle, nahradil v 18. století dnešní most kamenný. Tento hrádek byl zpustošený společně s celou vesnicí císařským vojskem roku 1619. Ještě v 17. století byla tvrz opravena.

Dolní tvrz (původně bezpochyby vodní) vznikla zřejmě na počátku 15. století, prvně je uváděna roku 1416. Mírně lichoběžníkový půdorys obklopuje hradební zeď zesílená v severozápadním nároží válcovou baštou. Uprostřed nádvoří stojí mohutná hranolová dvoupatrová obytná věž (původně měla hrázděné podstřeší). Z věže vyčnívají krakorce původního ochozu a cihelný prevet. Ve věži jsou okna se sedátky. Při východní hradbě stojí dlouhá přízemní obytná budova, přístupná gotickým portálkem (později užívaná jako sýpka a v 16. stol. částečně jako pivovar).

Helfenburk

Zřícenina hradu Helfenburk leží asi 5,5 km od jihočeské obce B avorov v okresu Strakonice. Z původně gotického hradu postaveného Rožmberky se dodnes dochovaly hradby, hradní příkopy s dělostřeleckými baštami, tři vstupní brány, zbytky třípatrového paláce a dvě pozorovací věže, z nichž jedna je v rekonstrukci a druhá slouží jako rozhledna.

Historie hradu Helfenburk
Krajina přiléhající k hradu byla součástí majetku, jehož nejstaršími vlastníky byli od druhé poloviny 13. století Bavorové ze Strakonic. Získal je Petr z Rožmberka od své sestry Markéty, vdovy po Bavoru III. ze Strakonic, zprvu jako zástavu, r.1351 na základě královského povolení dědičně. Protože toto nejzápadněji položené panství, poměrně vzdálené od centrálních rožmberských držav, postrádalo vhodné správní a obranné středisko, povolil král Karel IV. r.1355 na žádost rožmberských bratří Petra, Jošta, Oldřicha a Jana, oceňuje jejich pomoc při korunovačním tažení do Říma, postavení nového hradu na vrchu Malošíně severozápadně od Bavorova. Stavba hradu pokračovala poměrně rychle. R.1357 byl jmenován první purkrabí Jaroslav, který patrně dohlížel na práce. R.1364 se mluví o Helfenburku výslovně jako o hradu, takže lze předpokládat, že v tom roce byla stavba alespoň v hrubých rysech dokončena. Práce ovšem pokračovaly dál. Jejich datování pomáhají upřesnit kamenné alianční znaky Jana z Rožmberka a jeho manželky Elišky z Halsu, zasazené (od r.1967) v předhradí třetí brány a ve zdi paláce. Politické zápasy, které zachvátily koncem 14. a v 15.století české země, zanechaly své stopy i v dějinách hradu Helfenburka.